Šlechtitelská  stanice  v  České  Bělé Vesa Česká Bělá, a.s.

    Šlechtění v České Bělé má již téměř stoletou historii. S touto myšlenkou přišel a začal ji plně rozvíjet na začátku dvacátého století majitel bělského velkostatku pan PhMr. Jan Sajfert. Založil na svém statku hospodářsko-botanickou stanici, při níž zahájila činnost i laboratoř agrochemická a mikroskopicko-fytopatologická. Věnoval se hlavně zušlechťování bramborů, léčivých rostlin, konifer a ovocných stromů pro vyšší polohy. Zaměstnával jednoho zahradníka a pro šlechtitelské práce měl i vlastní skleníky. Výsledkem jeho šlechtitelské činnosti v oblasti šlechtění brambor byla raná konzumní odrůda Sasanky – první československá originální odrůda (odrůda vzniklá křížením). Byla povolena v roce 1927. Následovalo povolení dalších odrůd, jejichž sadba byla rozvážena po celé republice.

    V roce 1947 se PhMr. Sajfert v této činnosti spojil s hospodářským a výrobním družstvem pěstitelů zemáků Sativa v Německém Brodě a chtěli v České Bělé vybudovat šlechtitelský areál po vzoru pracoviště v Keřkově. Po znárodnění v roce 1948 však již k plánované výstavbě areálu nedošlo. Nelze opomenout, že šlechtěním bramborů jako osobní zálibou se zabýval i bělský kronikář prof. PhDr. Václav Fiedler. Myšlenka PhMr. Sajferta ovšem nezanikla. Velkostatek se stal po znárodnění základem pro nově vzniklou šlechtitelskou stanici, která byla začleněna do ČSSS, k ředitelství státního statku v Havlíčkově Brodě. Postupně pak prošla šlechtitelská stanice ve svém organizačním začlenění řadou změn. Tak byla od roku 1951 převedena do Ředitelství šlechtitelských a chovatelských stanic v Havlíčkově Brodě. V roce 1953 se stanice stala součástí Krajského výzkumného ústavu zemědělského v Havlíčkově Brodě. V roce 1956 byla stanice převedena do Šlechtitelského a semenářského podniku v Havlíčkově Brodě, v roce 1960 do Šlechtitelského a semenářského podniku v Chocni a v roce 1977 byla začleněna do nově vytvořeného Výzkumného a šlechtitelského ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě. V rámci toho ústavu pak byla SŠ Česká Bělá  v roce 1978 spojena se Šlechtitelskou stanicí v Keřkově. Privatizací v roce 2004 prodává Sativa Keřkov, a. s. Šlechtitelskou stanici Česká Běla společnosti VESA Velhartice, šlechtění a množení brambor, a.s.   Sativa Keřkov, a.s. ji prodala ve vydrancovaném stavu – zlikvidovala oddělení šlechtění ostatních  plodin, živočišnou výrobu včetně chovného stáda krav, dílny, techniku a 2/3 pozemků, na kterých se léta hospodařilo. Téměř nedotčená zůstala pouze bramborárna. Stanice tak začala s minimálním počtem zaměstnanců a s nedostatečným strojním vybavením (v roce 1977 pracovala ve stanici 87 zaměstnanců, v roce 2004 jen 4 zaměstnanci + sezonní pracovníci 1 až 8) na 124 ha pronajaté orné půdy. Muselo se přistoupit k nákupu pozemků a získávání dalších pronájmů pozemků. V roce 2007 byla přikoupena společnost s ručením omezeným AGRAM Ždírec u Pohledu. V roce 2008 Vesa Velhartice a.s. vyčleňuje Šlechtitelskou stanici Česká Bělá a vkládá ji do sousední Ronovecké akciové společnosti. Tato společnost je v roce 2009 přejmenována na Vesa Česká Bělá, a.s. se sídlem v České Bělé. Od těžkých začátků v roce 2004 dochází tedy během několika let k obrovskému rozvoji stanice. Ze 124 ha se dostává na obhospodařování 1200 ha a špičkové vybavení zemědělskou technikou a moderní rozsáhlou živočišnou výrobu

      Šlechtitelská činnost stanice byla od samého počátku (r. 1947) směrována na udržování šlechtění brambor, byly zde však šlechtěny i další plodiny. Pokud se týká brambor, bylo zde zpočátku vysazováno udržovací šlechtění keřkovských odrůd a kříženců brambor, ale postupně i část novošlechtění brambor. Tak např. v roce 1951 zde bylo umístěno udržovací šlechtění  7 odrůd. Dále byla vysázená kolekce 120 odrůd brambor ke křížení. V témže roce zde bylo nakříženo 130 kombinací křížení a sklizeny bobule z 55 kombinací křížení. Dále  bylo vysázeno 7 000 semenáčku, z nichž bylo sklizeno 1 500 jedinců. Byl zde též vysázen staniční srovnávací pokus s 26 odrůdami a keřkovskými kříženci brambor. Výnos byl od 181,1 q/ha do 305,5 q/ha. Celková plocha, věnovaná  v tomto období šlechtění brambor, nebyla nijak velká (zhruba 1,5-2,5 ha).

      Novošlechtění brambor bylo postupně z České Bělé  převedeno zpět do stanice Keřkov  a v České Bělé zůstalo jen udržovací šlechtění. Dále zde byl vysazován  staniční pokus s kříženci stanice Keřkov (v letech 1951-1961) a později v letech 1962-1992 mezistaniční zkoušky (zkoušení perspektivních kříženců všech bramborářských stanic v bývalém Československu, pracujících v novošlechtění brambor). V udržovacím šlechtění bylo ve stanici Česká Bělá dosud vedeno 83 odrůd. Jména odrůd i roky, v nichž byly tyto odrůdy ve stanici využíván systém tradičního klonového šlechtění se začleněním ELISA testu ke kontrole zdravotního stavu. Bylo zásluhou bělských šlechtitelů, že zde, důslednou spoluprací s pracovníky virologického oddělení VŠÚB v Havlíčkově Brodě a laboratoře stanice v Keřkově (kteří zde aplikovali ELISA test již od roku 1983), došlo k ozdravení a tím k záchraně nejrozšířenější a nejoblíbenější keřkovské odrůdy Karin.

    Plocha udržovacího šlechtění brambor ve stanici Česká Bělá činila počátkem padesátých let kolem 35 ha. V sedmdesátých letech se pohybovala v rozmezí 38-42ha (včetně mezistaničních zkoušek kříženců) a roce 2000 dosáhla až 71,4 ha. Vedle šlechtění brambor byly ve stanici šlechtěny  i některé další plodiny. Od roku 1950 zde probíhalo novošlechtění ozimého žita (materiál novošlechtění byl na stanici převeden ze stanice Keřkov). Po převedení tohoto materiálu zpět do Keřkova bylo započato udržovací šlechtění ozimého žita  Stupické S 2. Přechodně probíhalo (pro Šlechtitelskou stanici Keřkov) novošlechtění žlutých ovsů. Udržovací šlechtění žita Stupické S 2 bylo později předáno do Šlechtitelské stanice Kostelec u Křížků a novošlechtění žlutých ovsů bylo převedeno do Šlechtitelské stanice Stránecká Zhoř.

    V roce 1955 bylo na stanici Česká Bělá převedeno ze stanice Keřkov udržovací šlechtění přadného lnu Keřkovský diplomat a později zde bylo započato i novošlechtění lnu. Šlechtění lnu přadného se ve stanici Česká Bělá zintenzivnilo od roku 1961, kdy bylo na stanici přesunuto šlechtění lnu ze zrušené stanice lnářské v Kališti u Brandýsa – současně se šlechtěním kmínu kořenného. Ve šlechtění lnu a kmínu se stanice Česká Bělá postupně stala významným šlechtitelským pracovištěm. Pokud se týká lnu, byly ve stanici vyšlechtěny 3 odrůdy – odrůda Věra (vyšlechtěna byla v roce 1961 – v roce 1979 byla převedena na šlechtitelskou stanici Slapy u Tábora), odrůda Belan povolená v letech 1971- 1996 a odrůda Horan povolená v letech 1982-1996. Odrůdy Belan a Horan byly ve své době vedoucími odrůdami československého lnářství. V letech 1994-1998 bylo ve stanici Česká Bělá udržovací šlechtění přadného lnu Super ze Šlechtitelské stanice Slapy u Tábora. Novošlechtění lnu bylo ve stanici Česká Bělá v roce 1996 zastaveno. Mimořádně úspěšná byla stanice Česká Bělá ve šlechtění kmínu – celkem zde byly ke kmínu opadavého typu. Následné 3 odrůdy byly neopadavého typu – odrůda Rekord (povolená v roce 1978), Prochan (povolená v roce 1990, vyšlechtěna byla ve spolupráci se Šlechtitelskou stanicí Turnov) a Kepron (povolená v roce 1994). Vyšlechtěním uvedených neopadavých odrůd kmínu  se Česká republika v tehdejší době zařadila mezi evropskou a pravděpodobně světovou špičku v této kategorii kmínů. (V Evropě byla do uvedené doby povolenou pouze jedna neopadaná odrůda – holandská odrůda Bleja). Novošlechtění kmínu však bylo v roce 1998 zastaveno. Z ostatních plodin bylo v České Bělé v udržovacím šlechtění tetraploidní žito Beskyd ( v letech 1990 až 1998) a od roku 1987 novošlechtění máku bílého, od roku 1993 též máku modrého. Šlechtění těchto plodin zde bylo v roce 1998 ukončeno. Stanice Česká Bělá (její kanceláře, provozovny a sklady) byla zpočátku umístěná v objektu PhMr. Jana Sajferta. V letech 1961-1962 pak byl v České Bělé vybudován nový staniční areál, zajišťující jak potřeby šlechtění brambor, tak  i ostatních, na stanici šlechtěných plodin, ale i potřeby hospodářského provozu. Byla postavena staniční budova s kancelářemi, pracovnami šlechtitelů, rozborovnami brambor i ostatních plodin, bramborárnou o skladovací kapacitě 800 t, sklady pro potřeby  šlechtění, aj. Byl též postaven kravín pro 100 ks dojnic, porodna a odchovna mladého dobytka aj.

    Bramborárna měla zpočátku jednak část boxovou pro skladování větších partií sadby, jednak část lískovou pro skladování základního šlechtitelského materiálu brambor. Později byla boxová část bramborárny přebudována na skladování v ohradových paletách. V letech 1992-1994 byla provedena rekonstrukce a modernizace bramborárny. Skladovací kapacita bramborárny byla zvýšena na 1200 tun a bramborárna byla vybavena moderních zařízením a dostupnou automatizací. Je v ní vybudována linka na finální zpracování vyprodukovaných brambor. Na lince se sypou brambory do příjmové vany a z ní přecházejí do kabiny s přebíracím stolem. Kabina je prosklená, vytápěná, vzduch je filtrován a je zde minimální hlučnost. Z kabiny přecházejí brambory na dopravník s hradítky a mohou jít do zásobníku s automatickou vahou, kde se mohou plnit do pytlů o 25 kg nebo 50 kg a uzavírat pomocí šicího zařízení, nebo do balíčkovacího stroje, kde se balíčkují v množství od 0,5 kg až do 10 kg, či do ohradových palet. Je zde možnost i stacionárního množení sadbových hlíz. Větrání bramborárny je řízeno počítačem. Při začlenění v roce 2004 do Vesy Velhartice byla stanice zapojena do udržovacího šlechtění velhartických odrůd brambor, nadále udržovala Karin a intenzivně se věnovala Keřkovským rohlíčkům. Od roku 2005 do roku 2012 zde byly vedeny mezistaniční zkoušky úspěšného velhartického novošlechtění. V roce 2010 bylo opět započato s novošlechtěním kmínu. Byl získán kromě rozsáhlého genofondu rozpracovaný materiál, který byl v roce 2012 přihlášen do SOZ. Novošlechtění kmínu bylo ovšem v roce 2014 ukončeno. V roce 2010 bylo rovněž započato s pěstováním topinambur a byla připravována registrace na odrůdu. V roce 2014 bylo i toto pěstování ukončeno. V roce 2016 majoritní vlastník Vesy Velhartice, a.s. i Vesy Česká Bělá, a.s. prodává  Vesu Velhartice a Vesa Česká Bělá tak ztrácí udržovací šlechtění odrůd brambor. Ve šlechtění brambor a ostatních plodin ve stanici Česká Bělá v průběhu jejího dosavadní šlechtitelské činnosti pracovala či ještě pracuje řada pracovníků, kteří se svou prací zasloužili o dobré výsledky stanice. Prvým šlechtitelem ve stanici byl Jan Svatoň (1947-1950 a 1962-1970) o úspěšný průběh šlechtitelské činnosti ve stanici v jejím počátečním období (1947, 1950-1961) a následně v letech  1972-1983, se zasloužil ing. Bohumil Jůda. V udržovacím šlechtění brambor dlouhodobě – vedle již zmiňovaného ing. Bohumila Jůdy (1950-1953 a 1972-1983) pracovali Jan Obůrka (1953-1971), František Šulc (1956-1976) a ing. Petr Jirásek (1978-1986). Udržovací šlechtění brambor ve stanici v současné době zajišťoval ing. Bohdan Jůda (1983-2003,2004-2013) a Radek Musil (1986- dosud). Mimořádných úspěchů v oblasti nebramborářských plodin (lnu přadného a kmínu kořenného) stanice dosáhla zásluhou šlechtitele Františka Procházky (1961-1989). Ve šlechtění na stanici dále pracovali nebo ještě pracují na úseku šlechtění brambor: Emanuel Honzl (1951-1954), Václav Průša (1963-1970),  ing. Jan Fousek (1960-1961), ing. Dr. Miloš Zika (1970-1978), Jaroslav Teplan (1980-1986), Jaroslava Paušímová (1987 až 2001), Karel Klusáček (2001-2003 a 2005-dosud), dále pak Marie Bérová, ing. Jiří Horák, Václav Mrtka, Hana Pavlasová, Bohumil Stehno, doc., ing. Václav Šíp Csc., ing. Šroller, Jaroslav Uhlíř, Bohuslav Žák aj.

    Na úseku šlechtění (obiloviny, len, kmín, mák): ing. Bohumil Jůda (1950-1961),  ing. Jaroslav Čepl (1951-1952), Jaroslav Růžička (1951-1965), Marie Železná (1957 až 1972), Stanislav Dáňa (1956-1968), Dana Píbilová (1963-1988), ing. Pavel Talich (1983-1986),  ing. Jan Kubík (1986-1991), ing. Kamil Hájek (1987-1996), ing. Jarmila Kociánová (1989-1996), ing. Ludmila Kameníková, Csc., (1997-1998) aj.

    Vedoucími pracovníky ve šlechtitelské stanici byli: František Nápravník (1947-1951), Václav Endrle (1952), Jan Svatoň (1953-1955), Štěpán Plodík (1956-1957), ing. Jaroslav Vaněk (1957), Jaroslav Horák (1958), ing. Václav Krátoška (1959-1961), Jan Obůrka (1962-1990), Jan Lacina (1991-1994), Josef Meloun (1995-1999), Petr Kubát (2000-2003), ing. Bohdan Jůda (2004-2008), Tomáš Krejčík, DiS. (2009-dosud).

    Na úseku ekonomiky byla dlouholetou pracovnicí Marie Pátková (1970-2003). Je samozřejmostí, že se na úspěších stanice podíleli svojí poctivou, pečlivou a zodpovědnou prací spousty dalších pracovníků, jejichž všechna jména zde nelze uvést. Všem však patří velké poděkování.

    Tolik ve stručnosti k historii šlechtění v České Bělé.